Rozhovor
7. 3. 2009
Chatovací mánie
Je středeční ráno a já jako každý jiný den nastoupím do autobusu, pohodlně se usadím a poslouchám...
Dnes si naproti mě sedly dvě dívky, jen o něco málo starší než jsem já.
,,Proč si mi včera nebrala telefony?" Ptá se rozhořčeně vyšší dívka.
,,Neměla jsem čas. Od deseti večer do čtyř do rána jsem si dopisovala s Robiem... a vůbec jsem se nevyspala!"
,,A to se divíš? Když chodíš spát ve čtyři."
,, Ale já nešla spát ve čtyři."
,,Ne? Ale vždyť si mi teď říkala..."
,,Ano. To jsem si chatovala s Robiem. Ale potom jsem to ještě musela přeposlat Janě, Lence a Kristě."
,,A mi ne?"
,,Zapomněla jsem. Ale můžu ti to povykládat, chceš?"
,,Jasně! Jsem jedno ucho!"
,,Dobře. Tak to začalo tak, že jsem mu napsala ahoj a on mi napsal ahoj a já mu napsala jak se má a on mi napsal, že se má dobře a jestli jsem neviděla Moniku..."
,,Počkej, počkej! Není to ta jeho bývalka?"
,,Jo je. Taky mě to namíchlo. Však jsem mu taky napsala, že nemám čas starat se o nějakou Moniku a jestli by nemohl..."
Co by mohl nebo nemohl jsem se už nedozvěděla, protože jsem musela chtě, nechtě vystoupit. Ale ještě na chodníku jsem se tiše pochechtávala. Chudák kluk! I když ho vůbec neznám, upřímně ho lituji. Vypadá to totiž, že každé jeho slovo je pečlivě analyzováno.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář